Nicolas Sanson

Nicolas Sanson (20. prosince 1600 Abbeville – 7. července 1667 Paříž) byl francouzský kartograf.

Narodil se v Pikardii v zámožné rodině skotského původu. Vystudoval jezuitskou školu v Amiensu. Zpočátku se věnoval historii, později se zaměřil na kartografii. První mapu, znázorňující galské osídlení Francie, vytvořil již v osmnácti letech. Je autorem více než tří set map a spolupracoval s nakladateli Melchiorem Tavernierem a Pierrem Mariettem, pak založil vlastní vydavatelství. Navazoval na nizozemskou kartografickou školu, jejíž postupy v mnohém zdokonalil, byl však také kritizován za nepřesnosti způsobené nadprodukcí.

Zpočátku byl obchodníkem v rodném městě, avšak od roku 1627 žil v Paříži a vstoupil do státních služeb. Z jeho zeměpisných znalostí čerpali Ludvík XIII., Ludvík XIV., Louis, Grand Condé a Armand-Jean du Plessis de Richelieu. Byl jmenován ''Conseiller d'État'' a stal se prvním, komu francouzský král udělil titul ''Géographe Ordinaire du Roi''. Vedl spor s Philippem Labbem, jehož obvinil z plagiátu svého díla. Hlavním Sansonovým dílem je atlas ''Cartes génerales de toutes les parties du monde'' z roku 1654, který obsahuje 143 map.

Sansonovými žáky byli synové Nicolas Sanson mladší, který však ve věku 22 let padl při bojích Frondy, Guillaume a Adrien i synovec Pierre Duval. Jeho dílo posmrtně zkompletoval Alexis-Hubert Jaillot pod názvem ''Atlas nouveau''. Sanson získal označení „otec francouzské kartografie“, vycházeli z něj Charles François Delamarche a Gilles Robert de Vaugondy. Získáno z Wikipedie