Svatá říše římská

Svatá říše římská (latinsky ''Sacrum Imperium Romanum'', německy ''Heiliges Römisches Reich''), do roku 1157 Říše římská (''Romanum imperium''), byla mnohonárodnostním státem a později velmi volným svazkem mnoha politických útvarů, který se rozkládal ve střední Evropě v letech 962–1806. Říše se zprvu skládala ze tří velkých království (tzv. ''tria regna'') německého, italského (od roku 951), arelatského (od roku 1032), dále německých kmenových knížectví, českého knížectví a dalších stovek menších knížectví, vévodství, hrabství, knížecích biskupství, svobodných říšských měst a jiných oblastí. Od 15. století se začal užívat rozšířený název Svatá říše římská národa německého (latinsky ''Sacrum Romanum Imperium Nationis Germanicæ'', německy ''Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation''), či jen římskoněmecká říše, ale spíše jen v částech říše s německým obyvatelstvem.

Říši roku 962 založil Ota I. Veliký, který tak navázal na starověkou římskou říši a na její obnovení Karlem Velikým roku 800 (karolínská říše). Císaře Svaté říše římské vybírali volitelé, kurfiřti, přesto se některým dynastiím ve středověku dařilo obhájit titul dědičně. Byli to zejména Otoni, sálská dynastie, Štaufové a Lucemburkové. Od 15. století se říše stala prakticky dědičnou v dynastii Habsburků a její lotrinské linii, ač dědičně vládla jen v dědičných zemích. Zvolený panovník se musel nechat papežem korunovat na císaře. V 16. století byla povinnost korunovace papežem zrušena.

Říše byla zrušena římským a rakouským císařem Františkem I. v roce 1806 poté, co Napoleon Bonaparte založil Rýnský spolek. Získáno z Wikipedie